Osudy synagogy, její stavební vývoj a úpravy jsou spjaty se samostatnou židovskou obcí v Hranicích (v letech 1637-1919) a později se židovskou náboženskou obcí (v letech 1919-1942), resp. s činností německého vedení města v letech 1943-1944.
Původní malá, z větší části dřevěná synagoga (pocházející ze třicátých let 17. století) stála ve dvoře domu, který býval židovskou školou a radnicí. Tento dům na rohu dnešní Janáčkovy ulice a Masarykova náměstí (označovaný podle starého číslování domů číslem XV., židovskými obyvateli č.1 a po sloučení s městskou obcí hranickou jako čp. 728) patřil židovské obci již od dvacátých let 17. století.
Počátkem 18. století žádala židovská obec vrchnost o povolení rozšířit stávající synagogu. Po získání povolení sice mohla být přestavěna na zděnou stavbu, ale pouze ve stejném půdorysu, výšce a vzhledu.
Počátkem 19. století přibylo židovského obyvatelstva poddaného hranické vrchnosti natolik, že synagoga již nedostačovala množství věřících. Proto roku 1836 opět žádala židovská obec vrchnost o povolení přestavby a rozšíření synagogy. Žádost však byla olomouckou konsistoří zamítnuta Protože prostor synagogy již nestačil pojmout všechny věřící, povolil Krajský úřad v Hranicích židovské obci zřídit o výročních židovských svátcích výpomocnou synagogu na předměstí v bývalém Světlíkově dvoře (patřícímu též židům) a přenést sem ze synagogy tóru, aby se všichni mohli zúčastnit modliteb. V pozdějších letech bylo povolení obnovováno. Protože nebyl úspěšný ani pokus o zřízení nové velké synagogy v Zámecké ulici (přestavbou bývalé vrchnostenské sýpky), rozhodla se židovská obec v roce 1863 zbořit nedostačující starou synagogu a postavit na jejím místě novou, větší, která by byla přistavěna k přednímu domu čp. 728. Nová synagoga byla postavena v maursko-byzantském slohu roku 1863 stavitelem Františkem Macherem.
Židovské bohoslužby se zde konaly až do roku 1940, kdy byly Němci zakázány a budova měla být zbořena.
Po deportaci židovského obyvatelstva převzala budovu bývalé židovské radnice a synagogu německá správa města, zastoupená vládním komisařem Kettnerem. Ten zřídil v předním domě kanceláře pro příděl potravinových lístků a v přízemí prozatímní muzejní depozitáře a rozhodl o využití synagogy (po patřičných úpravách) pro potřeby městského muzea, které se tísnilo v jedné místnosti v budově obecné školy u fary (dnes ZUŠ na Školním náměstí).
Během roku 1943 probíhaly stavební úpravy synagogy - především její odvlhčení a nové omítky. Na průčelní stěně provedl akademický malíř Oehler kresbu Gallašova pohledu na město Hranice v polovině 18. století. V tomtéž roce byly muzejní sbírky instalovány ve skříňových vitrínách v přízemí i na ochozu synagogy a na podzim 1944 bylo muzeum vládním komisařem Kettnerem slavnostně otevřeno.
Po 2. světové válce židovská náboženská obec prodala synagogu Československé církvi husitské.
Po roce 1960 v souvislosti s územně správními změnami přešlo městské muzeum v Hranicích pod správu Okresního vlastivědného muzea v Přerově a synagoga byla nadále využívána jako muzejní expoziční prostor. V roce 1974 zde byla instalována stálá monotématická expozice keramiky a porcelánu, která zde byla až do roku 1994, kdy město Hranice zřídilo Městské muzeum a galerii a po dohodě se současným majitelem (Československou církví husitskou) přistoupilo ke generální rekonstrukci budovy. Ta byla dokončena v listopadu 1995. Na finančním zajištění, představujícím částku téměř 3,5 mil. Kč, se podílelo město Hranice, Ministerstvo kultury ČR (2,1 mil. Kč) a Církev československá husitská (300 tis. Kč). Budova synagogy slouží Městskému muzeu a galerii k pořádání výstav se zaměřením na moderní české a slovenské výtvarné umění. Příležitostně se zde konají koncerty instrumentální a vokální hudby.
Rovněž je zde umístěna stálá expozice muzea.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mmgHranice.cz