Historie obce Bezměrov [ Historie (archivní dokument) ]
Bezměrov můžeme počítat mezi nejstarší slovanské osady.
Pokud chceme vystopovat založení Bezměrova, musíme se přenést do doby, ve které se Slované usazovali na Moravě. Poloha k jejímu založení byla příznivá, vedla zde nedaleko stará obchodní cesta z jižních do severních zemí. Naši předkové se živili polním hospodářstvím a chovem dobytka, proto se usazovali v krajinách nejúrodnějších - v údolí podél řek. Přímo obcí protéká řeka Haná a 2 km od obce řeka Morava.
Obyvatelstvo Bezměrova a okolních vesnic mělo daleko na župní hrad pustoměřský, proto si založilo svůj hrad nad nynější vsí Hradisko. Do roku 1078 nelze o Bezměrovu, jehož zakladatelem byl Bezmír, nic jiného uvést, než že zakusil osudy dobré i zlé, jež stihly celý náš národ. V roce 1078 se poprvé objevuje Bezměrov v nadační listině Otty I, knížete Olomuckého, pro klášter hradišťský u Ulomouce.
Na konci husitských válek r. 1432 byl hradišťský klášter vypleněn a později zbořen, aby se nestal útočištěm Husitů. V roce 1454 dal král Ladislav svolení k jeho vystavění a obnově. Asi v 1. polovině 16. století vyplatili mnichové Bezměrov a Hradisko, aby je trvale připojili ke klášteru. Protože Hradisko bylo jen nepatrná dědinka, spojil ji opat roku 1575 s Bezměrovem v jednu obec. V roce 1617 byl Bezměrov prodán biskupství Olomuckému.
V době 30leté války v roce1643 byl bezměrovský dvůr vyloupen, dobytek odveden a pak budova zapálena. Se dvorem lehla popelem většina domů ve vsi. Mnoho lidí nemělo kde bydlet a hledali přístřeší v cizích vesnicích. Do roku 1698 tvořilo Hradisko s Bezměrovem jednu obec, v tomto roce byly od sebe rozděleny.
V roce 1742 vypálilo pruské vojsko téměř celý Bezměrov.
Na počátku 19. století, kdy otřásal Napoleon celou Evropou, byl i Bezměrov dotčen válečnými událostmi. Obec byla nucena zásobovat vojsko potravinami. Po slavkovské bitvě požadovali Francouzi od Bezměrova výpalné.
Původní ves sestávala ze dvou řad domů, jež přibýváním nových usedlostí vzrůstaly.
V 15. století, ne-li dříve, stávala za dědinou obecní lázeň. Naši předkové a vůbec Slované milovali lázně. V letní době hojně používali řek a v zimě nahrazovali obyčejnou říční koupel parními lázněmi. Zařízení bylo prosté. Pára vznikala poléváním horkých kamenů. Lázně bývali v každé dědině.
Za starých dob neměly řeky tak ustálené řečiště jako nyní. Tekly mělkými řečišti a rozlévaly se do četných ramen, která svůj tok měnila. V řekách byla hojnost ryb a raků, v roce 1680 je zmínka o bobří či čertově díře, což nasvědčuje sídlišti bobrů.
Jelikož Morava způsobovala časté záplavy, byl její tok upraven.
Domů v dědině přibývalo. V druhé polovině 16. století se nemohla žádná strana dědiny prodlužovat pro nepříznivou polohu půdy. Nové domy byly stavěny směrem k lázni.
Počátkem 17. století byla i obecní lázeň přeměněna v chaloupku, k níž bylo dáno kousek zahrady. Tím vzrostl počet domů na 43. V roce 1644 se uvádí 37 usedlostí. Kolem roku 1790 měla obec 77 domů s 541 obyvateli, kolem roku 1830 - 87 domů s 652 obyvateli,
roku 1880 - 110 domů s 655 obyvateli a roku 1890 - 111 domů s 675 obyvateli.
V roce 1869 byla na návsi postavena dodneška zachovaná zvonice.
