Ovšem stejně jako celý národ, také pobyt Notiček v Krkonoších byl poznamenán přírodní katastrofou, která sužovala jejich domovský kraj okolo Berounky. První zprávy o zvedající se vodě přicházely zprostředkovaně po telefonu od rodičů a známých. Tady stále prší, potok se rychle zvedá, přicházely první zvěsti o situaci v Zadní Třebani, která sousedí s Řevnicemi. To bylo pondělí, Berounka byla v relativním klidu, to nejhorší se teprve očekávalo. V Benecku však zatím svítilo sluníčko pouze s občasnými přeháňkami, a tak po dopoledním maratónu zkoušek vyrážíme do lesa.

V úterý začíná ranní zkouška o patnáct minut později, všechny děti strnule sledují, jak řeky zaplavují města a vesnice, které tak dobře znají. My ale bydlíme u řeky, bojím se o maminku, naříká šestiletá Dianka Šeplavá. Později volá řada rodičů z Řevnic a Dobřichovic, že jsou evakuováni a zda děti jsou v pořádku. Je to paradoxní, ale my jsme bez vody, odpovídám, protože při bouřce se zřejmě strhl pramen ve studni a do konce pobytu nám hasiči museli dodávat vodu...
Pravidelné sledování zpráv o postupující pohromě se stalo nedílnou součástí denního programu mezi zkouškami, odpoledním a večerním programem. Zkoušelo se však stále a intenzivně, program byl nabitý pro přípravku i "velké" Notičky.

Zatímco loni se na soustředění vydalo jen šest "malých" Notiček, letos jich v Benecku bylo již deset. Každý z "malých" má svého opatrovníka, který se o něj stará a se vším mu pomáhá, vyhlašovala soutěž o opatrovnickou dvojici hlavní vedoucí L. Kolářová. Přestože ostřílení účastníci soustředění z "velkých" Notiček podávali v péči o své "nástupce" mnohdy obdivuhodné až nadlidské výkony, nejpečlivějším opatrovníkem byla nakonec vyhlášena Šárka Staňková, která se starala o šestiletou Anetku Nejtkovou.
Velcí v rozdělení na smyčce, dechy, zpěváky a rytmiku udělali, stejně jako malí, úctyhodný kus práce. Zkoušelo se někdy až 5 hodin denně. Patnáct nových písní, osm nových tanců, opakování vánoční pohádky a koled - to je práce na zkoušky během celého roku. Stejně jako loni, kdy si děti našly mezi novými písněmi svůj hit v koledě Vánoční zvon..., letos se naprosto nejoblíbenější skladbou stala písnička Já husárek malý... A kdo bude tancovat na husárka, zvídal Filip Sklala z rytmiky, zda by si na tuto dynamickou píseň mohli zatancovat i velcí kluci.
Když zkoušky, odpolední olympiáda, stavění mechových domečků či výlet lesem končí, vracíme se prostřednictvím televize a zpráv z domova opět do děsivé reality povodní. Ve středu, kdy je po kulminaci Berounky, doráží do Benecka Martin Kirov - režisér, který s Notičkami připravuje jejich první videoklip. Mám vše natočené na videu. Je to hrozné, říká a večer promítá vývoj povodní v Zadní Třebani, odkud pochází. Jeho hlavní činnost na notičkovském soustředění ho však teprve čeká.
Chtěl bych, abyste si vyzkoušeli natáčení. Jaké pohyby při tom budete dělat, budeme pracovat s výrazem tváře, to je hodně důležité, vysvětluje režisér všem účinkujícím dětem. Postupně se před Kirovou kamerou vystřídali všichni muzikanti a z práce při natáčení byli unešení. A budeme se potom moct podívat, jak je to natočené, zvídal Mirek Smola, ještě před tím, než režisér a kameraman v jedné osobě stačil pustit nahrávací tlačítko.

I když jsme daleko od domovů, každý den sledujeme zprávy o škodách, které voda napáchala. My jsme evakuovaní, domů se vrátit nemůžeme, popraskaly nám v domě zdi a čekáme statika, volá paní Slanínková z Dobřichovic. Rodiče jsou rádi, že děti nemusí zažívat stres a obavy z vody, stačí, co je čeká po návratu. Řada dětí se do svých domovů ani vrátit nemůže, a tak od autobusu je rodiče odváží k babičkám a známým. Přemýšlíme, jak pomoct? Mohli bychom uspořádat brigádu rodičů v Řevnicích a ve Třebani, navrhuje Lenka Kolářová. Ten samý večer volá Pavla Švédová z Našich novin, což je čtrnáctidenník pro Dolní Poberouní. Domlouváme tedy naše vystoupení na benefičním koncertě na mostě mezi Řevnicemi a Lety. Tam zazněla i nejoblíbenější píseň soustředění Já husárek malý...Je to píseň energická a bojovná. Snad trochu síly dodá i lidem postiženým záplavami.